Frejkova peřinka
Čekala nás běžná kontrola kyčlí a já se ničeho neobávala. I přestože na první kontrole nám bylo doporučeno široké balení, tak jsem se jen v duchu poplácala pyšně po zádech. Vždyť látkuju a malé dávám čtvercovky. Nožka nožku nepotkala, tak jak to má být - pořád v abdukci. Navíc jsem malou nosila v šátku ve vertikální poloze. To budou koukat na další kontrole, protože bude vše v pořádku!.
Ale nebylo.
Mé přesvědčení, že látkování je to nejlepší pro správný vývoj kyčlí (široké balení), trochu zakolísalo. Vždyť ale znám maminky, co se nad slovy "široké balení" jen pousmálo a svému miminku dál dávali jen papírovou plenku, a světe div se, vše v pořádku. My jsme si však z další kontroly nesli domů Frejkovu peřinku. Naducanou neforemnou věc na suché zipy co nedrží. Lili ve dvou měsících nebyla žádný drobeček, takže jsme dostali větší velikost a s tou jsme rostli až do osmého měsíce. Ale to předbíhám.
S peřinkou jsem řešila nejedno překvapení. Už v čekárně na ortopedii, jsem měla problém dceru usadit do autosedačky. Nožky jí trčely do stran a pásy jsem musela hodně povolit. Problém byl také s oblečením, a to i přestože jsme látkovali a úzké rifličky a kalhoty Lili v šatníku neměla. A protože v březnu je ještě dosti chladno a sukýnkama jsem to vyřešit nemohla (což v létě šlo a navíc tu naducanou hrůzu schovalo :-) ) , tak jsem musela nakoupit oblečení minimálně o velikost či dvě větší, aby po nandání peřinky neměla Lili kalhoty ke kolenům. Také jsem řešila uvolňování suchých zipů, na které se peřinka zapínala. Využila jsem tedy ortopedovo rady a našila knoflíky a dírky. Přesto dost často docházelo k posunu peřinky na záda či břicho, když se malá začala více hýbat.
Také když jsem Lili dala látkové pleny a na to následně peřinku, tak to nesedělo jak má. Látkové plenky jsou dost objemné ( klasické čtvercové). Prostě to tak divně sedělo. Přejít na papírové plenky jsem nechtěla, takže jsem si ušila vkládací chobotové plenky, které byly tenčí a díky tomu neměla Lili polštářky mezi nožkama dva :-)
Další komplikací, která mě zaskočila, bylo bolení bříška. Díky omezenému pohybu začala mít Lili problémy s plynatostí, což vyřešily masáže a když bylo nejhůř, tak kapičky. Občas jsem se odvážila a malou bez peřinky nosila v šátku. Taky při cestování, kdy Lili musela sedět v autosedačce a nevypadalo to nijak pohodlně,jsem se několikrát nechala zviklat argumenty ostatních a peřinku nechala doma.
Skoro při každém přebalování jsem cvičila Lili s nožičkama ,,motýlka" (nenásilné kroužení nožiček v kyčlích). Občas se stalo, že jí v kyčli lehce luplo. To jsem se pokaždé zalekla a cvičení přerušila, ze strachu abych jí neublížila.
Na kontroly k ortopedovi jsme chodily častěji než je obvyklé cca každé dva měsíce a já jsem na každou šla přesvědčená, že vše bude naprosto v pořádku. Ale bylo to jako na houpačce. Z jedné kontroly jsem odcházela s úsměvem, po ujištění, že vše vypadá na dobré cestě, z další s pláčem na krajíčku, protože výsledky nebyly dobré a doktor se zmínil o operaci.
Snad nemusím zdůrazňovat, že díky peřince byla dosti omezená v pohybu a díky tomu trošku zaostávala vývojově. Ale všechno to pak rychle dohnala, a přetáčet se naučila i s peřinkou. Byla to ale dřina :-). Otáčet se přes nožičku,co trčí do strany, bylo dost namáhavé.
Během léta byla Lili náchylnější k opruzeninám, ačkoli jsme stále látkovali. A pak přišlo tropické léto, teplota stoupala nad 30°C. Skoro nešlo existovat a já měla strach z přehřátí u malé. Peřinka měla totiž dost dlouhý lacl v předu i zadu z takového tenčího flísu. Pár těch dní s extrémními teplotami jsem peřinku přes den nedala, což jsem si později dost vyčítala, i když těžko posoudit jestli se tím něco zásadně změnilo.
Sádrová spika
V osmi měsících jsme opět navštívili ortopedii, kde po vyšetření došel doktor k závěru, že je nutná operace. Doporučil nám ortopedickou kliniku v Hradci Králové, kam jsme odjeli sbalené a připravené na hospitalizaci. Po vyšetření nám lékař sdělili, že má vrozenou luxaci levé kyčle (vykloubení) a pravá kyčel taky není zcela správně vyvinuta. Prý měla mít od narození Pavlíkovy třmínky, byla by větší pravděpodobnost zlepšení stavu než s peřinkou. Vlastně se tam lékař i sestřičky dost podivili, že se tato pomůcka k léčení ještě používá, dokonce se podivily i nad termínem ,,široké balení".
Lili čekala artrografie obou kyčlí v narkóze ( rentgenové vyšetření kloubů pomocí kontrastní látky) a rozhodnutí zda se nasadí sádrová spika nebo bude během pár dní operována.
Lékařům jsem jí předala s těžkým srdcem a díky podpoře úžasných sestřiček na oddělení jsem ty hodiny čekání, než mi ji přivezou zpět, přežila . Štěstí nám přálo a Lili dostala ,,sádrové kalhoty" , od pasu až po kotníky jen s otvorem pro ,,vecpání" papírové plenky, které musely projít malou úpravou. Brečela jsem štěstím i úlevou. Bohužel od toho dne celých šest týdnů se ani jedna z nás nevyspala. Lili se přibližně po hodinových intervalech budila, jak při odpoledním spaní tak v noci, s pronikavým pláčem. Někdy pomohlo masírování nafouknutého bříška, někdy stačilo nakojit, jindy pohoupat v náručí a někdy nepomáhalo nic. Trvalo ještě asi devět měsíců poté, co jí spiku sundali, než se spaní upravilo a opět začala spát téměř celou noc.
Bylo to těžké a náročné období, ale zvládli jsme to! Dokonce jsem vyrobila dva střihy kalhot na sádrovou spiku. Jelikož byl podzim, potřebovala jsem nějaké kalhoty, které by šli dát přes celou sádru. Tak vznikli tepláčky na druky a softshellové kalhoty s rozepínací nohavicí na zip (viz.fotografie) . Využili jsme ještě i přes třmínky :) Postupem času jsem kalhoty ještě vylepšila a nyní nabízím i jejich ušití. Podívat se nebo případně objednat, můžete zde https://www.vopetka.cz/specialni-kalhoty-na-sadrovou-spiku-trminky/
Pavlíkovy třmínky
Po sundání spiky následovaly Pavlíkovy třmínky. Ty nosila do roka, což bylo na skoro dva měsíce. Za sebe musím říct, že třmínky jsou rozhodně lepší než naducaná peřinka. Snadněji se přebaluje, obléká a hlavně se nijak neposunují neuvolňují a plní svou funkci, i když Lili začala být dost akční :) Naučila se s nimi lézt po čtyřech, sedět, a dokonce i chodit po kolenou!
Po sundání třmínků jí trvalo půl roku, než se odvážila stavět na nohy a mohla udělat své první krůčky.
Pak následovaly další kontroly, rentgeny a obavy, jak to dopadne.
A pomohla léčba? Zatím se zdá, že je vše na dobré cestě :)
Máte podobný životní příběh? Procházíte si něčím podobným a chcete se na něco zeptat, o něco podělit ?
Případně by jste měli zájem o střih na kalhoty přes sádrovou spiku (třmínky)? Napište mi :)